Únikem unikátní úlomek střípkem jest do prstu zabodlý,

je-li na prahu sedící kočka černá a matoucí svým leskem,

do oka bijící svou nadlidskou podobou v tváři sídlící,

jest konána ve prospěch lidského oka proto,

aby nebylo dalším pochybám se tímto postupem vyhnouti,

avšak kromě toho i zde jiné aspekty spolupůbosíbící,

a to ve své kontrastní formě na mé já,

kterak odloučeno od svítících kočičiných očí

je zarudlou spojnicí jejího i mého přesného vidění,

pak je dosti se domnívati, že takto vznikají i mnohá jiná,

tu a tam v boji za rovná mezilidská i mezidruhová práva,

jakožto tento přímý střed mého já pohladiti kočku ihned,

a to za předpokladu uznání svrchovanosti kočičího řádu,

ve světě vymezeném nám lidem našim dílem,

bez toho aniž bych dal sebemenší dík oné kočce,

která se jen tak toulá a zhola na myši jest orientovaná,

dokázala-by dáti lásky, čeho jest schopna paňmáma unésti.